(1) Kdo těhotné ženě pomáhá k tomu, aby
a) své těhotenství sama uměle přerušila, nebo
b) jiného požádala nebo jinému dovolila, aby jí bylo těhotenství uměle přerušeno jinak než způsobem přípustným podle zákona o umělém přerušení těhotenství,
bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 vůči ženě mladší osmnácti let, nebo
b) přispěje-li takovým činem k těžké újmě na zdraví u těhotné ženy.
(3) Odnětím svobody na jeden rok až šest let bude pachatel potrestán, přispěje-li činem uvedeným v odstavci 1 k smrti těhotné ženy.